Rubrika: Hodný syndrom

Nice guy syndrom, česky hodný syndrom, je naučený vzorec, ve kterém muž systematicky potlačuje své potřeby, názory, hněv i touhu, aby si zajistil lásku, přijetí nebo aspoň klid. Zvenku vypadá jako laskavost. Uvnitř je to strach z konfliktu a odmítnutí a tichý obchod: když budu dost hodný, budou mě mít rádi. Pojem popsal Robert A. Glover v knize No More Mr. Nice Guy z roku 2003. Nice guy syndrom není nemoc ani diagnóza a nikdo ti ho nemůže „potvrdit“ testem. Dá se ale dobře poznat podle konkrétních projevů. Níže najdeš osm znaků, podle kterých si můžeš sám ověřit, jestli jsi hodný na vlastní úkor, a jeden krok, kterým můžeš začít. Seznam ber jako zrcadlo, ne jako nálepku.

Co je hodný syndrom a co jím není

Hned na začátku jedna důležitá věc: hodný syndrom nemá nic společného se skutečnou dobrotou. Laskavý člověk pomůže, protože chce. Muž s hodným syndromem pomůže, protože musí. Kdyby nepomohl, cítil by vinu, úzkost nebo strach, že o něj druhý přijde.

Proto je tak zákeřný. Okolí tě za něj chválí. „Ty jsi tak hodný.“ „Co bychom bez tebe dělali.“ A ty se usmíváš, i když uvnitř cítíš únavu a čím dál víc hořkosti. Nejsi špatný člověk. Jen ses kdysi naučil přežívat způsobem, který tě dnes dusí.

Nice guy syndrom: příznaky, podle kterých se poznáš

Nemusíš se poznat ve všech bodech. Stačí většina.

1. Říkáš „v pohodě“, i když to v pohodě není. A říkáš to tak přesvědčivě, že tomu chvíli věříš i ty.
2. Raději drobně zalžeš, než aby ses pohádal. „Jasně, to nevadí.“ „To je dobrý nápad.“ Každá taková věta tě stojí kousek sebe.
3. Nevíš, co chceš, ale přesně víš, co chtějí ostatní. Náladu v místnosti přečteš za pár vteřin. Když se tě někdo zeptá, kam chceš jít na večeři, zasekneš se.
4. Neumíš říct ne bez pocitu viny. A když ho konečně řekneš, hned ho zjemníš, omluvíš se a dlouze vysvětluješ.
5. Dáváš s tichým očekáváním. Pomáháš, ustupuješ, děláš víc, než je tvoje polovina, a v duchu čekáš, že si toho druhý všimne a oplatí to. Neřekneš to nahlas. Pak se cítíš zklamaný.
6. Tvůj hněv vychází bokem. Sarkasmus zabalený do vtipu, uražené mlčení, „zapomenutý“ slib. Nebo občas výbuch kvůli maličkosti, který překvapí i tebe.
7. Tvoje sebevědomí závisí na tom, co si o tobě myslí druzí. Pochvala tě zvedne, kritika srazí. Vlastní pevnou půdu nemáš.
8. Všichni tě mají rádi, ale nikdo tě doopravdy nezná. To, co ukazuješ, je verze, kterou sis vyrobil, aby byla přijatelná.

Poznat se v tomhle seznamu je nepříjemné. Ale je to dobrá zpráva. To, co vidíš, můžeš začít měnit.

Odkud se to bere?

Nikdo se nerodí hodný. Malé dítě křičí, když má hlad, a vzteká se, když mu něco nejde. Hodným se stane, když pochopí, že některé jeho části jsou doma nevítané. Že vztek někoho zraní, smutek přidělá starosti a potřeby jsou „moc“.

U mužů se to často opakuje v podobném příběhu. Rodiče se rozejdou a máma malému klukovi s láskou řekne: „Teď jsi můj malý mužíček.“ Myslí to dobře. Ale on z toho pochopí svou roli. Starat se o mámu, být silný, nedělat problémy. Vlastní smutek a vztek spolkne, protože by ji ranily. Ve třiceti pak umí výborně číst nálady žen a plnit jejich přání. Jen neví, kdo je on sám.

K tomu se přidává věta, kterou slýchal skoro každý kluk: hodní kluci se nebijí, nezlobí se a nebrečí. Mnozí si z toho odnesou, že dobrý muž je ten, kterého není vidět.

Nejde o to obviňovat rodiče. Většinou dělali, co uměli. Jde o to pochopit, že tahle strategie v dětství opravdu fungovala. Zajistila klid a lásku, i když podmíněnou. Proto ji tvoje hlava uložila jako úspěšnou. Problém je, že ji používáš i dnes, s lidmi, kteří nejsou tvoji rodiče.

Kolik tě hodnost doopravdy stojí?

Typická situace: Marek tři týdny dělá na analýze pro firmu, i po večerech a o víkendech. Na poradě ji kolega David představí jako svou a šéf mu gratuluje. Marek se usměje: „Hlavně že to funguje. Tým je tým.“ Uvnitř zuří, ale nic neřekne, protože hodní lidé nedělají scény.

Večer doma najde na lince nádobí, které tam nechal spolubydlící. A vybuchne: „Ty to tu pořád necháváš, já nejsem tvoje služka!“ Spolubydlící na něj zírá. Kvůli jednomu hrnku?

Marek tu souvislost nevidí. Ten výbuch nepatřil spolubydlícímu, ale Davidovi a šéfovi. Hněv, který neřekneš tam, kam patří, nezmizí. Vyletí tam, kde je to bezpečné, nejčastěji na nejbližší lidi.

A tím to nekončí. Hodnost tě stojí respekt, protože kdo je pořád k dispozici, toho si lidé přestanou vážit. Stojí tě přitažlivost, protože partnerka nemá s kým nesouhlasit a o koho se otřít. Dlouhodobě to často dolehne i do ložnice. Muž, který se jen přizpůsobuje a neřekne, co chce, přestává být partnerem a stává se správcem domácnosti. Pokud tě tohle trápí, přečti si i článek co dělat, když s tebou partnerka nechce sex.

Jak hodný syndrom ovlivňuje to, jestli o tebe ženy stojí, rozebírám zvlášť v článku Hodný kluk: proč tě ženy mají rády, ale nechtějí. A pokud to u tebe vede hlavně k tomu, že končíš jako kamarád, pokračuj článkem o tom, jak se dostat z friendzone.

Jak nebýt hodný kluk: hranice místo masky

Lékem na hodný syndrom není stát se tvrdým nebo bezohledným. Je to naučit se říkat, co potřebuješ, dřív než se to v tobě nahromadí. K tomu slouží hranice. Ne zeď, kterou se od lidí odřízneš, ale jasná informace o tom, co ti vadí a co uděláš ty.

Hranici se dá říct ve čtyřech krocích:

1. Popiš, co se děje. Fakta bez soudů. Ne „ty vždycky“, ale „když rušíš plány na poslední chvíli…“
2. Pojmenuj, co cítíš. „…cítím se, jako by ti na tom nezáleželo.“
3. Řekni, co potřebuješ. Konkrétně. „Potřebuju vědět aspoň den předem.“
4. Řekni, co uděláš ty. „Jinak přestanu společné večery plánovat.“

Čtvrtý krok je rozdíl mezi hranicí a výhrůžkou. Výhrůžka říká, co uděláš druhému. Hranice říká, co uděláš pro sebe. Nikoho tím netrestáš, jen se chráníš.

Počítej s tím, že první hranice bude nejtěžší. Přijde pocit viny a hlas v hlavě, že jsi sobec. Ten pocit časem slábne. Každá další hranice je o něco snazší, podobně jako sval, který posiluješ.

Celý model i deset konkrétních vět pro vztah, práci, rodinu a kamarády najdeš v průvodci Hodný neznamená sexy, který je teď v předprodeji. Na konci průvodce je navíc 21denní výzva, ve které se jeden týden jen pozoruješ, druhý zkoušíš jednat jinak a třetí to zabydluješ.

První krok: spočítej svá „v pohodě“

Nezačínej velkým rozhovorem. Začni pozorováním. Celý zítřek si všímej každé chvíle, kdy řekneš „to je v pohodě“, „nevadí“ nebo „mně je to jedno“, a přitom to tak není. Doma, v práci, v obchodě, ve zprávách.

Večer si je zapiš. U každé připiš, co jsi doopravdy cítil a co bys řekl, kdyby to nemělo žádné následky. Číslo tě možná překvapí.

Až budeš mít seznam, vyber z něj jednu nejmenší situaci a příště v ní řekni pravdu. Krátce, klidně, bez omluvy: „Ne, dneska to nestihnu.“ Nebo: „Já bych radši burger.“ A pak si všimni, co se stane. Většinou nic dramatického. A ty budeš stát trochu pevněji.

Pokud jsi ve vztahu a chceš vědět, jak se tvůj vzorec podepisuje na tvém vztahu, může ti pomoct test zdraví vztahu.

Friendzone je situace, kdy o ženu stojíš jako o partnerku, ale ona tě bere jen jako kamaráda. Nejčastěji do ní nevede to, že by sis ji nezasloužil, ale to, že jsi jí nikdy jasně neřekl, co cítíš. Místo toho dáváš. Posloucháš, pomáháš, vozíš, píšeš dobrou noc. A tiše čekáš, že si všimne a z kamarádství se samo stane něco víc. Nestane se. Jak se dostat z friendzone? Ne trikem ani žárlivostí, ale upřímností: řekni jí na rovinu, že se ti líbí, a přijmi její odpověď. Buď se otevře něco nového, nebo budeš konečně vědět, na čem jsi, a můžeš se rozhodnout, co dál. Níže najdeš, jak friendzone poznat, proč v ní hodní muži končí nejčastěji a jak ten rozhovor vést tak, aby byl férový k ní i k tobě.

Friendzone: význam slova a co se za ním skrývá

Slovo friendzone se obvykle používá s nádechem křivdy. Jako by tě ona někam zavřela a ty ses stal obětí. Chci ti nabídnout jiný pohled, protože ten původní tě nikam neposune.

Žena, která tě má ráda jako kamaráda, ti nic nedluží. Nikdy ti neslíbila, že když budeš dost pozorný, zamiluje se. To slíbil jen jeden člověk, a to ty sám sobě. Tomu se říká skrytá smlouva. V hlavě máš dohodu „já dám, ty dáš“, ale druhá strana o ní nemá ani tušení. Nemůže ji tedy splnit. A když ji nesplní, cítíš se podvedený.

Friendzone tedy často není místo, kam tě někdo poslal. Je to místo, kde ses zastavil, protože riskovat odmítnutí bylo moc děsivé.

Typická situace: tři měsíce dávání

Typická situace: Marek se s Petrou vídá tři měsíce. Vaří jí, hodiny poslouchá, co ji trápí v práci a s kamarádkami. Vozí ji autem, i když to pro něj znamená hodinovou zajížďku. Koupí jí knihu, o které se jednou zmínila, ví, jakou pije kávu, každý večer jí napíše dobrou noc. V hlavě mu běží jednoduchá rovnice: když budu dělat všechno správně, bude mě chtít.

Petra si ho váží. Říká mu, že je skvělý kamarád. Jednou večer mu nadšeně vypráví o kolegovi, se kterým byla na kávě. Markovi se stáhne žaludek, ale řekne: „To je super, jsem rád, že máš kolem sebe někoho fajn.“ Doma pak sedí na gauči a v hlavě mu buší: „Dávám jí úplně všechno. Co víc chce?“

Odpověď je nepříjemně jednoduchá. Petra po něm nic z toho nechtěla. A hlavně: Marek jí ani jednou neřekl „líbíš se mi a chci být víc než kamarád“. Hrál hru, jejíž pravidla znal jen on, a pak se zlobil, že ona nevyhrála.

Příznaky friendzone: jak poznáš, že v ní jsi?

Nejde o to, co dělá ona, ale co děláš ty. Zkus se poznat v těchhle bodech:

• Víš o jejích starostech všechno, ale ona o tvých skoro nic, protože o nich nemluvíš.
• Jsi k dispozici kdykoli. Ruší plány, a ty říkáš „v pohodě“.
• Vypráví ti o mužích, kteří se jí líbí, a ty ji v tom podporuješ, přestože tě to bolí.
• Nikdy jsi ji nepozval na rande tak, aby bylo jasné, že je to rande.
• V duchu si vedeš účet, kolik jsi pro ni udělal, a cítíš čím dál víc hořkosti.
• Čekáš na „správnou chvíli“, ale ta pořád nepřichází.

Pokud jsi přikyvoval u většiny, nejsi v pasti kvůli ní. Jsi v ní kvůli strachu ozvat se. Empatie a pomoc jsou krásné věci, ale nejsou flirt. Když jí dáváš jen podporu, dostáváš zpátky přesně to, co nabízíš: přátelství.

Bere mě jen jako kamaráda. Proč se to stalo?

Většina mužů, kteří se v tom poznávají, nejsou žádní slaboši. Jsou citliví, vnímaví a naučili se, že chtít něco nahlas je sobecké nebo dokonce obtěžující. Že slušný muž nic nežádá a čeká, až udělá krok ona. Takový muž svou touhu schová tak dobře, že ji žena přečte jako nezájem.

Ve hře je i strach. Dokud jsi to neřekl, máš naději. Když to řekneš, můžeš slyšet ne. Mnoho mužů raději zůstane roky v nejistotě, než aby riskovali jasnou odpověď. Jenže ta nejistota bolí víc, protože trvá a nikam nevede.

Podrobně tenhle mechanismus popisuji v průvodci Hodný neznamená sexy, který je teď v předprodeji. V kapitole o skryté smlouvě najdeš celý katalog nevyslovených dohod, včetně té nejčastější: „budu poslouchat všechny její problémy, a ona mě bude chtít“.

Jak se dostat z friendzone a zůstat přitom slušný

Na internetu najdeš spoustu rad, jak ji „přepnout“. Začni se bavit s jinými, aby žárlila. Přestaň odepisovat. Hraj nedostupného. Všechno to jsou manipulace a nedoporučuji ani jednu. Nejen proto, že nefungují. Hlavně proto, že bys tím jen vyměnil jednu masku za jinou a pořád by ses nedozvěděl to podstatné: jestli o tebe stojí, když jsi to opravdu ty.

Funguje něco obyčejnějšího a mnohem těžšího.

1. Řekni to přímo

Ne jako výčitku, ne jako požadavek. Jako informaci o sobě. Třeba takhle: „Musím ti něco říct, protože bych to jinak tajil a nebylo by to fér. Líbíš se mi. Nechci být jen kamarád. Nemusíš mi teď nic odpovídat, ale chtěl jsem, abys to věděla.“

Všimni si, co v té větě není. Není tam „po tom všem, co jsem pro tebe udělal“. Není tam nátlak. Neříkáš jí, co má cítit. Jen přestáváš předstírat.

2. Vydrž ticho po té větě

Přijde chvíle, kdy budeš mít chuť to vzít zpátky. Zasmát se, odlehčit, dodat „ale to nic, klidně zůstaneme kamarádi“. Nedělej to. Nech tu chvíli existovat, i když je nepříjemná. Nepohodlí neznamená, že děláš chybu. Znamená, že děláš něco nového.

3. Přijmi její odpověď

Může říct ano. Může říct, že si to potřebuje rozmyslet. A může říct ne. Její ne je stejně legitimní jako tvoje přiznání. Neznamená, že selhalo tvoje chování, a neopravňuje tě k uraženosti. Jen víš, na čem jsi. A s jasnou odpovědí se dá pracovat, s roky nejistoty ne.

4. Rozhodni se podle sebe, ne jako taktiku

Pokud řekne ne, polož si upřímnou otázku: dokážu s ní být kamarád, aniž bych dál tiše doufal? Někdo to zvládne. Někdo potřebuje odstup. Pokud ho potřebuješ, řekni to otevřeně: „Mám tě rád, ale teď potřebuju pár týdnů bez kontaktu, abych se z toho dostal.“ Není to trest ani trik, jak ji přimět, aby si to rozmyslela. Je to péče o sebe. Rozdíl poznáš podle toho, jestli čekáš, že to na ni zapůsobí.

Možná tě napadne, že tohle je velmi riskantní. Je. Ale druhá cesta je riskantní taky, jen to riziko neslyšíš: další měsíce dávání, hořkosti a čekání. Spousta mužů, kteří se v tom poznávají, má stejný vzorec i v dalších vztazích. Víc o tom píšu v článku o tom, proč tě ženy jako hodného kluka mají rády, ale nechtějí, a celý vzorec rozebírám v textu nice guy syndrom: 8 znaků, že jsi hodný na vlastní úkor.

První krok na dnešní večer

Než cokoli řekneš jí, ujasni si to sám pro sebe. Vezmi papír a napiš tři věci, které pro ni pravidelně děláš. U každé připiš, co za to tiše čekáš zpátky. A pak třetí sloupec: věděla o tom? Řekl jsi to někdy nahlas?

Pokud je ve třetím sloupci všude „ne“, máš jasno, kde je problém. Pak si napiš svou vlastní verzi věty „líbíš se mi a chci víc než kamarádství“. Svými slovy, bez omluv. Nemusíš ji říct zítra. Ale až ji budeš mít napsanou, uvidíš, že je to jen pár slov. Ne katastrofa.

Pokud v sobě objevíš silný strach, že tě každý blízký člověk dřív nebo později opustí, stojí za to podívat se na něj zblízka. Pomoct ti může článek o tom, odkud se bere strach z opuštění a jak s ním žít ve vztahu. A pokud chceš vědět, jestli tvoje snaha zavděčit se nestojí spíš na strachu než na zájmu, udělej si test, jestli je to láska, nebo závislost.

Hodný kluk má u žen většinou dobrou pověst. Je spolehlivý, pozorný, nikdy nic nepokazí. A přesto slýchá pořád stejnou větu: „Jsi fakt hodný, ale…“ Ten problém nesouvisí s tím, že by ženy chtěly špatné muže. Hodný kluk totiž není totéž co laskavý muž. Hodný kluk se snaží být takový, jaký si myslí, že ho chce ona. Souhlasí, ustupuje, přizpůsobuje se, nic si neřekne. Výsledek je člověk, který je příjemný, ale není v něm vidět nikdo konkrétní. A do někoho, kdo není vidět, se zamilovat nedá.

V tomhle článku ti ukážu, proč to tak funguje, čím se hodný kluk liší od laskavého chlapa a co můžeš udělat jinak ještě dnes. Ne tak, že začneš hrát hry. Tak, že začneš být vidět.

Proč ženy nechtějí hodné muže, když o nich tolik mluví?

Ženy o hodných mužích opravdu mluví hezky. Jako o kamarádech, kolezích, bratrech. Jako o partnerech o nich mluví málokdy. Na tom rozporu se spousta mužů zasekne a vyvodí z něj jednoduchý závěr: ženy chtějí hajzly.

Je to pohodlné vysvětlení, protože tě zbavuje odpovědnosti. Když je chyba v ženách, nemusíš na sobě nic měnit. Jenže to neplatí. Ženy nechtějí muže, který jimi pohrdá. Chtějí muže, který ví, co chce, má vlastní život, zvládne nesouhlas a dokáže říct, že o ni stojí. Hodný kluk ve snaze nikoho neohrozit schovává přesně tyhle čtyři věci.

Přitažlivost není odměna za dobré chování. Není to body za otevřené dveře a zaplacený účet. Je to reakce na člověka, který je někým. Když jsi pořád jen ozvěnou toho, co řekne ona, nemá na co reagovat.

Typická situace: rande, kde bylo všechno správně

Typická situace: Marek se na první rande chystá tři dny. Vybere restauraci s dobrým hodnocením, projde si její Instagram, aby věděl, o čem mluvit, koupí si novou košili. Přijde dřív, otevře jí dveře, pomůže z kabátu. Když řekne, že miluje italskou kuchyni, nadšeně přikývne, přestože ji nemusí. Když mluví o politice, souhlasí, i když si myslí opak. Když se odmlčí, rychle zaplní ticho. Zaplatí, odveze ji domů, nic nechce.

Na rozloučenou slyší: „Marku, ty jsi fakt hodný.“ Pak už se neozve. Marek doma kouká do telefonu a nechápe. Udělal přece všechno, co se má.

Marek nic špatného neudělal. Jen tam celý večer vlastně nebyl. Ona strávila dvě hodiny s někým, kdo s ní ve všem souhlasil, a odešla, aniž by se dozvěděla, kdo to byl. Neměla na co odpovědět, protože jí Marek nic neukázal.

A ještě jedna věc stojí za pozornost. Marek nedával proto, že ho dávání těšilo. Dával jako zálohu. Doufal, že když toho udělá dost, dostane zpátky zájem. Ona o tom obchodu nic nevěděla, a tak ho ani nemohla splnit. Tomu se podrobněji věnuji v článku o tom, proč muži končí ve friendzone a jak se z ní dostat.

Hodný chlap a laskavý chlap nejsou totéž

Tady je jádro celé věci. Řešením není přestat být milý. Řešením je pochopit, že hodnost a laskavost vypadají zvenku podobně, ale stojí na něčem úplně jiném.

• Hodný chlap dává, aby něco dostal. Laskavý dává, protože chce, a nic si přitom nepočítá.
• Hodný se vyhýbá konfliktu. Laskavý ho zvládne a zachová si přitom respekt k druhému.
• Hodný říká, co chce druhý slyšet. Laskavý řekne pravdu, ale s citem.
• Hodný svůj názor schovává. Laskavý ho má a umí ho říct.
• Hodný potřebuje, aby ho měli rádi všichni. Laskavý počítá s tím, že se všem líbit nebude.

Hodnost vychází ze strachu: když nebudu vyhovovat, odejde. Laskavost vychází z pevné půdy pod nohama: můžu říct ne, a přesto se rozhodnu být vlídný. Právě ta svoboda volby dělá z laskavosti něco, čeho si druhý váží. Hodnost, která jinou možnost nemá, je spíš vězení než ctnost.

Tohle rozlišení podrobně rozebírám v průvodci Hodný neznamená sexy (teď je v předprodeji), v kapitole o psychologii přitažlivosti. Je tam i srovnávací tabulka hodného a laskavého člověka, ve které se většina mužů pozná na první pohled.

Tři věci, které přitahují víc než snaha

Když vzhled nehraje hlavní roli, co tedy dlouhodobě přitahuje? Z toho, co vídám u párů, se to dá shrnout do tří slov: napětí, pravdivost a energie.

Napětí mezi dvěma různými lidmi

Přitažlivost potřebuje rozdíl. Dva lidi, kteří nejsou stejní a kteří se o sebe mohou otřít. Když jeden z nich všechno přizpůsobí tomu druhému, napětí zmizí. Hodný kluk je v tomhle mistr. Uhladí každou hranu, a tím odstraní i jiskru.

Být vidět takový, jaký jsi

Nikdo se nezamiluje do zrcadla. Když mění názory podle toho, s kým zrovna mluví, a směje se vtipům, které ho nebaví, chová se jako chameleon. Je příjemný, ale nedá se poznat. Zvláštní koníček, nepopulární názor nebo vlastní vkus nejsou slabiny. Jsou to místa, kde ona tebe konečně zahlédne.

Vlastní život a směr

Muž, který má něco svého, má vlastní tah. Sport, projekt, práce, která ho baví, kamarádi. Hodný kluk tohle často obětuje vztahu, protože „ona je přece na prvním místě“. Pak se diví, že o něj ztrácí zájem. Neztrácí ho proto, že by ji zanedbával. Ztrácí ho proto, že přestal být sám sebou.

Jak přestat být hodný kluk a nestat se hajzlem?

Nejčastější obava, kterou u mužů slyším: když přestanu být hodný, budu sobec. Nebudeš. Cílem není přestat být milý, ale přestat předstírat. Laskavost si nech. Zbav se jen toho, co děláš ze strachu.

V praxi to znamená několik malých posunů, ne revoluci:

1. Odpovídej na otázku, co chceš. Žádné „mně je to jedno, vyber ty“. Když chceš burger, řekni burger. Je to drobnost, ale přesně takové drobnosti ukazují, jestli v tobě někdo je.
2. Když nesouhlasíš, řekni to. Klidně a bez útoku: „Já to vidím jinak.“ Nesouhlas není útok na ni. Je to důkaz, že s ní mluví skutečný člověk.
3. Vyjádři zájem přímo. „Chci tě vidět znovu. Co říkáš na pátek?“ je silnější než týden opatrných zpráv, ze kterých si má domyslet, že o ni stojíš.
4. Nevzdávej se svého života. Když máš v pátek trénink, máš v pátek trénink. To není hra na nedostupného. To je normální život, do kterého ji zveš.

Důležité je, co tu nenajdeš. Žádné předstírání nezájmu, žádné počítání hodin, za jak dlouho odepsat, žádné triky. To by byla jen jiná maska. Pořád bys hrál roli, tentokrát roli drsňáka. Ženy to poznají stejně rychle jako hodnou masku.

A ještě jedna věc: když budeš pravdivý, některé ženy o tebe nebudou stát. To je v pořádku. Ty, které zůstanou, budou stát o tebe, ne o tvoji snaživou verzi. Pokud se v tom poznáváš víc, než bys chtěl, přečti si i článek o tom, jak poznat nice guy syndrom podle osmi znaků. Jde do hloubky, odkud se ten vzorec bere.

První krok, který můžeš udělat ještě dnes

Dnes večer si vzpomeň na poslední rozhovor se ženou, která se ti líbí. Rande, zprávy, cokoli. A napiš si na papír tři chvíle, kdy jsi řekl něco, co sis nemyslel. Souhlas, který nebyl souhlasem. „To nevadí“, které vadilo. Přikývnutí, abys nevypadal složitě.

Ke každé chvíli připiš, co sis doopravdy myslel. A pak třetí řádek: jak by zněla pravdivá verze, upřímná, ale ne krutá. Třeba: „Italská kuchyně mi upřímně moc neříká. Co tě na ní baví?“

Tohle cvičení neslouží k tomu, aby ses trápil. Slouží k tomu, abys viděl, jak často svou pravdu automaticky polykáš. Při příštím setkání pak zkus jednu z těch pravdivých vět opravdu říct. Jednu. Většinou zjistíš, že se nic hrozného nestane a že rozhovor najednou začne žít.

Pokud máš pocit, že tvoje snaha zavděčit se sahá hlouběji a ve vztazích se bojíš, že tě druhý opustí, zkus si udělat test: Je to láska, nebo závislost? Hodný syndrom a emoční závislost jdou často ruku v ruce a víc o tom najdeš v článku o tom, jak ti emoční závislost ničí vztah a jak se jí zbavit.