Rubrika: Toxický vztah

Když lidé hledají narcis ve vztahu, obvykle popisují podobný příběh. Partner byl na začátku okouzlující a zahrnoval je pozorností. Později začal shazovat, trestat chladem a přenášet vinu. Kritika často přicházela tiše, jako vtip nebo „dobře míněná rada“, a vina vždycky nějak skončila u nich. A když od něj chtěli odejít, náhle se vrátil ten úžasný člověk ze začátku. Ten vzorec se dá popsat docela přesně: okouzlení, znehodnocování, odtažení, usmíření a znovu dokola. Jednu věc ale musím říct hned. Jestli má někdo narcistickou poruchu osobnosti, může posoudit jen psycholog nebo psychiatr při osobním vyšetření. Ne partnerka, ne kamarádka a ne článek na internetu. Proto tady budu mluvit o chování s narcistickými rysy, ne o lidech. A abyste se ochránili, diagnózu nepotřebujete. Stačí vidět vzorec a vědět, co čekat, až se rozhodnete odejít.

Narcis, nebo narcistické rysy? Proč na rozdílu záleží

Slovo „narcis“ se dnes používá velmi volně. Někdy pro člověka se skutečnou poruchou osobnosti, jindy pro sobeckého ex. Pro vás má ta nálepka jednu velkou nevýhodu: snadno vás vtáhne do snahy dokázat jemu nebo okolí, že „to je narcis“. A to je přesně ten druh energie, který potřebujete pro sebe.

Užitečnější je dívat se na konkrétní chování a na to, co s vámi dělá. Rysy, o kterých píšu níže, se mohou objevit u člověka s poruchou i bez ní. Často mají kořeny v dětství, třeba u kluka, kterého jeden rodič zbožňoval a druhý přehlížel, a který se naučil, že láska se získává výkonem a kontrola znamená bezpečí. Pochopení ale chování vysvětluje, neomlouvá. Za to, jak se k vám chová, zodpovídá on.

Jak se chová narcista ve vztahu na začátku: love bombing

Vztahy s člověkem s narcistickými rysy většinou nezačínají špatně. Začínají neuvěřitelně dobře. Tomu se říká love bombing, tedy zahlcení láskou, obdivem a pozorností. Obvykle má čtyři fáze:

1. Záplava pozornosti. Zprávy ráno, v poledne, večer. Komplimenty, gesta, pocit, že jste středem jeho světa.
2. Tlak na rychlé sblížení. Brzy padne „miluji tě“, mluví se o stěhování, o dětech, o osudu. Vztah se prohlubuje dřív, než máte šanci druhého skutečně poznat.
3. Výlučnost. „Nikdo tě nechápe tak jako já.“ Přátelé ustupují do pozadí, ne protože byste je nechtěli, ale protože na ně nezbývá místo.
4. Připoutání. Vzniká silné pouto, které nestojí na poznání člověka, ale na intenzitě prožitku.

Typická situace: Jana potká Viktora na vernisáži. První večer jí napíše, že nikdy nepotkal nikoho jako ona. Na třetí schůzce jí řekne, že se u ní cítí jako doma. Na páté mluví o tom, že by se k ní nastěhoval, a na sedmé jí pošle odkaz na byt, který by si mohli pronajmout spolu. Janě to připadá rychlé, ale tak romantické, že to přece musí být ono. Až o mnoho měsíců později pochopí, že Viktor nespěchal z lásky. Spěchal, aby se k němu připoutala dřív, než ho stihne poznat.

Zdravá náklonnost se od love bombingu liší tempem a respektem. Roste postupně, nechává vám prostor a obsahuje i obyčejnou lidskou nejistotu, třeba přiznání „potřebuji čas, abych se v tom zorientoval“. Love bombing nabízí absolutní jistotu od prvního dne. Jeho cílem není vás poznat, ale získat.

Co přijde potom: obdiv, znehodnocení, chlad a usmíření

Po okouzlení přichází druhá fáze. Kritika, srovnávání, ironické poznámky, ignorování. Pak odtažení: mlčení, hrozba odchodem, pocit, že ztrácíte to nejdůležitější. A pak návrat: omluvy, sliby, vášnivá blízkost. „Vidíš, přece mě miluje.“ A znovu od začátku.

Do toho se často přidávají věty, které obracejí vinu: „Podívej, co jsi ze mě udělala. Já takový nejsem.“ Omluva, která je ve skutečnosti obvinění. Podrobněji o těchto technikách píšu v článcích o manipulaci ve vztahu a o gaslightingu.

Mnoho lidí pak popisuje pocit, že žijí se dvěma různými lidmi. S tím laskavým a vtipným, do kterého se zamilovali, a s tím chladným a pohrdavým, kterého skoro nepoznávají. Přirozeně uvěří, že ten laskavý je „ten pravý“ a ten druhý je jen stres, únava nebo těžké dětství. Empatičtí lidé v tom vydrží nejdéle, protože pro zraňující chování neustále hledají vysvětlení. Jenže obě tváře patří jednomu člověku. Laskavost nesmaže krutost z předchozího večera. Otázka nezní, jestli je v něm i něco dobrého. Zní, jestli je přijatelné to, co prožíváte vedle toho dobrého.

Důležité je vědět, že cyklus se obvykle zrychluje. Klidná období se zkracují a usmíření se zmenšuje. Z kytic se stane věta „ty víš, jak to myslím“ a nakonec jen chvíle, kdy zrovna není krutý. Tu si pak snadno spletete s laskavostí. Pokud si zpětně vybavíte první rok a porovnáte ho s posledním, často ten posun uvidíte sami.

Může se změnit? Jak poznat falešnou změnu od skutečné

„Změním se“ může zaznít upřímně. Jenže záměr a změna nejsou totéž. Na sezeních s klienty se k tomuto rozlišení vracím často:

• Falešná změna přichází hlavně ve chvíli, kdy hrozí, že odejdete. Stojí na gestech a slibech, vydrží dny nebo týdny a vyžaduje, abyste ji neustále oceňovali. Problém se dál svádí na stres nebo na vás.
• Skutečná změna je dlouhodobá a vidět je v obyčejných dnech, ne jen po krizi. Partner bere odpovědnost bez výmluv, respektuje vaše hranice, i když s nimi nesouhlasí, a obvykle na sobě pracuje s odborníkem.

A jeden spolehlivý test: skutečná změna nepotřebuje vaši přítomnost. Člověk, který se doopravdy mění, v tom pokračuje, i když odejdete.

Rozchod s narcisem: na co se připravit

Proč je tak těžké od takového člověka odejít, rozebírám v článku Proč je tak těžké odejít z toxického vztahu. Tady se chci věnovat tomu, co obvykle přijde, když to uděláte.

Snaha dostat vás zpátky. Říká se jí hoovering, podle vysavače. Může být sladká („Bez tebe nemůžu žít.“ „Změnil jsem se.“), nebo výhrůžná („Uvidíš, nikdo tě nebude chtít.“). Obě podoby mají stejný účel: vrátit vás do dynamiky, ve které měl nad vámi moc. Není to důkaz lásky. Je to důkaz kontroly.

Žádný kontakt. Pokud je to jen trochu možné, žádné zprávy, telefonáty, prohlížení jeho sociálních sítí ani setkání „jen jako přátelé“. Každý kontakt totiž celý cyklus nastartuje znovu. Pokud spolu máte děti, omezte komunikaci na nezbytné praktické věci. Když pravidlo porušíte, neodsuzujte se. Začněte znovu další den.

Kotva a praktická příprava. Najděte aspoň jednoho člověka, kterému můžete zavolat, když vás to potáhne zpátky. Ještě před odchodem si ohlídejte vlastní účet, doklady, místo, kam můžete jít, a pokud hrozí násilí, i bezpečnostní plán. Celý postup krok za krokem popisuji v průvodci Překonej toxický vztah, v kapitole Co se děje po – 5 kroků zpátky k sobě. Co dělat s bolestí v prvních týdnech, najdete v článku Jak zvládnout rozchod.

První krok pro dnešek a kdy vyhledat pomoc

Vzpomeňte si na všechny chvíle, kdy partner slíbil, že se změní. Napište si ke každé tři věci: Co konkrétně udělal? Jak dlouho to vydrželo? Co přišlo potom? Pak se na seznam podívejte jako celek a zeptejte se: Je to výjimka, nebo vzorec? Pokud vás zajímá, co vás ve vztahu drží, jestli láska, nebo spíš závislost, může vám pomoci test Je to láska, nebo závislost?

Pokud vám vztah bere spánek, sebedůvěru a kontakt s lidmi, obraťte se na psychologa nebo terapeuta, který rozumí toxickým vztahům. Pokud partner vyhrožuje vám nebo dětem, kontroluje vaše peníze či pohyb, nebo se bojíte o svou bezpečnost, volejte Linku pomoci obětem 116 006 (nonstop, zdarma). Při bezprostředním ohrožení volejte 158 nebo 112. Pokud vyhrožuje, že si něco udělá, volejte záchrannou službu 155. Není to vaše odpovědnost, ale pomoc si zaslouží on i vy.

Manipulace ve vztahu znamená, že druhý člověk dosahuje svého ne otevřenou domluvou, ale oklikou. Přes vaši vinu, váš strach, váš soucit nebo vaši potřebu blízkosti. Poznáte ji spíš podle vlastních pocitů než podle jeho slov. Po rozhovoru se cítíte provinile, a nevíte proč. Ustoupili jste z něčeho, na čem vám záleželo, a přitom vám nikdo nic nezakázal. Máte pocit, že musíte pořád něco vysvětlovat, obhajovat a urovnávat. Projevuje se mlčením jako trestem, srovnáváním s druhými, obviňováním z toho, co dělá on sám, hrou na oběť nebo citovým vydíráním. Bránit se dá, ale jinak, než většina lidí zkouší. Ne vysvětlováním a přesvědčováním, nýbrž hranicemi, které popisují vaše chování a nepotřebují jeho souhlas. V článku najdete nejčastější techniky, jak je rozpoznat, a konkrétní první krok.

Jak se projevuje manipulace ve vztahu?

Představa manipulátora jako někoho, kdo rozkazuje, je zavádějící. Většina manipulace ve vztahu nezní jako příkaz. Zní jako starost, jako vtip nebo jako nevinná otázka. A právě proto se tak těžko pojmenovává. Když si stěžujete, nemáte vlastně na co ukázat. „Vždyť jsem se jen zeptal.“

Typická situace: Jana je ilustrátorka a dřív malovala každý den. Viktor jí malování nikdy nezakázal. Jen řekl: „Dneska nemůžeš? Chtěl jsem být s tebou.“ Pak: „Zase ten ateliér? Jako bych ti nestačil.“ A nakonec: „Nemyslíš, že bys měla dělat něco smysluplnějšího?“ Nikdy příkaz, vždycky otázka. Za rok Jana prodala stojan, protože ho „stejně nepoužívá“. Když Viktorovi poprvé klidně řekla, že dnes večer s ním nepůjde, protože potřebuje být sama, dvě hodiny mlčel a celý další den byl ledový. Jana si z toho odnesla jednoduchou lekci: jedno „ne“ stojí dva dny trestu. Tak přestala „ne“ říkat.

Na tom příběhu je vidět, jak manipulace funguje. Nemusí nic zakazovat. Stačí, aby každý váš krok k sobě měl cenu. Zbytek pak uděláte sami. Proto se manipulace tak těžko dokazuje i před ostatními. Když kamarádce řeknete, co se stalo, zní to jako drobnost. Bolí až součet. Desítky malých chvil, kdy jste se vzdali kousku sebe, aby byl doma klid.

Pět technik, které se v manipulativním vztahu opakují

Ticho jako trest

Partner přestane mluvit. Na hodiny, na dny. Neřekne, co se děje, nereaguje. Pro nervový systém je takové odmítnutí velmi bolestivé, a tak uděláte cokoli, aby ticho skončilo. Omluvíte se za věci, které jste neudělali. O tom, jak se z tohoto stavu dostat, píšu víc v článku o tiché domácnosti.

Triangulace

Do vztahu se vnáší někdo třetí, aby vás znejistil. „Moje bývalá nikdy nedělala takové scény.“ „Kolegyně se taky diví, jak se ke mně chováš.“ Kritika pak nezní jako jeho názor, ale jako názor „všech“. A vy se snažíte být dost dobří, abyste v tom srovnání obstáli.

Projekce

Partner vám přisuzuje to, co dělá on. Ten, kdo vám kontroluje telefon, vás obviní z nedůvěry. Ten, kdo lže, vám vyčítá neupřímnost. Najednou se obhajujete vy a skutečné téma zmizí ze stolu.

Hra na oběť

„Nikdo mě nechápe.“ „Ty mě nikdy nepodržíš.“ Tahle věta zapne vaši empatii. Místo toho, abyste řešili, co se stalo, utěšujete toho, kdo vám ublížil. Pro empatické lidi je to jedna z nejsilnějších pastí.

Kontrola převlečená za lásku

„Chci jen vědět, že jsi v pořádku.“ „Kdybys neměla co skrývat, nevadilo by ti to.“ Začíná to otázkami, s kým jste byli, a může to skončit kontrolou peněz, oblečení a kontaktů. Spolu s tím přicházejí poznámky na adresu vašich blízkých, až se váš svět zúží na jednoho člověka.

Specifickou a velmi matoucí technikou je gaslighting, tedy zpochybňování toho, co jste viděli a slyšeli. Věnuji se mu zvlášť v článku Gaslighting: co to je a jak poznat, že vám někdo přepisuje realitu.

Citové vydírání: když se z vašich citů stane páka

Citové vydírání využívá to nejlepší, co ve vás je: odpovědnost, svědomí, lásku. „Po všem, co jsem pro tebe udělal…“ prozrazuje, že každá laskavost měla podmínku. „Budeš spokojená, až mě uvidíš na dně?“ na vás přenáší odpovědnost za jeho emoce. Zvlášť bolestivé je, když se pákou stanou děti: „Jestli odejdeš, už je neuvidíš.“

Nejtěžší je věta „Jestli odejdeš, něco si udělám“. Berte ji vážně, ale ne jako svůj úkol. Za život dospělého člověka nemůžete nést odpovědnost vy. Pokud taková hrozba zazní, zavolejte záchrannou službu na 155, krizovou linku nebo jeho blízké. Neznamená to, že zůstanete. Znamená to, že pomoc předáte těm, kdo ji umí poskytnout.

Jak poznat manipulátora ve vztahu, a proč na nálepce tolik nezáleží?

Lidé mi často kladou otázku: „Je to manipulátor, nebo jsem jen přecitlivělá?“ Rozumím jí, ale nálepka vám toho moc nedá. Diagnózu, třeba poruchu osobnosti, může stanovit jen odborník při osobním vyšetření, ne partnerka a ne článek. Někdo manipuluje vědomě, jiný to dělá proto, že se jinak dosahovat svého nikdy nenaučil. Na dopadu na vás to ale nic nemění.

Mnohem spolehlivější je sledovat dvě věci. První je, jak se cítíte po rozhovorech: pokud opakovaně odcházíte zmatení, provinilí a menší, než jste přišli, něco se děje. Druhá je, jak partner reaguje na vaše „ne“. Zdravý člověk ho přijme, třeba nerad a s nesouhlasem, ale bez trestu. Pokud za každé odmítnutí přijde ticho, výbuch nebo vydírání, máte jasnou informaci o tom, v jakém vztahu jste. Když se navíc k manipulaci přidává střídání okouzlení a chladu, přečtěte si i článek o tom, jak se chová partner s narcistickými rysy.

Jak se bránit: hranice, které nepotřebují jeho souhlas

Lidé, kteří s manipulací žijí delší dobu, mívají naučenou reakci, které se v psychologii říká podlézání. Partner je podrážděný a vy automaticky vaříte jeho oblíbené jídlo, měníte téma, omlouváte se. Není to zbabělost. Je to stará strategie přežití, často z dětství. Jen vám dnes brání říct „ne“.

Proto je důležité vědět, jak hranice fungují:

• Hranice se týká vás, ne jeho. Neříkáte „musíš přestat“, ale „když na mě budeš křičet, odejdu z místnosti“.
• Nemusíte ji vysvětlovat. „Tohle pro mě není přijatelné“ je celá věta. Každé další vysvětlení otevírá vyjednávání.
• Hranice bez činu je jen přání. Když řeknete „ne“ a pak ustoupíte, druhý se naučí, že vaše „ne“ nic neznamená.
• Vina neznamená chybu. Když jste roky ustupovali, první „ne“ se bude cítit jako zrada. Ten pocit s každým dalším slábne.

Podrobně to rozebírám v průvodci Překonej toxický vztah, v kapitole Hranice, kde je deset pravd o hranicích a cvičení Můj seznam nepřijatelného. Jestli si chcete nejdřív udělat obrázek o vztahu jako celku, zkuste test zdraví vztahu.

Co můžete udělat ještě dnes

Vzpomeňte si na tři situace z posledního měsíce, kdy jste chtěli říct „ne“ a řekli jste „ano“. Napište si ke každé: Co se stalo? Proč jste ustoupili? Jak jste se potom cítili? Neopravujte se, jen pozorujte. Pak si během dne najděte jednu malou příležitost říct „ne“ mimo partnerský vztah. V práci, v obchodě, kamarádce. Bez omlouvání a bez dlouhého vysvětlování. Cvičíte sval, který dlouho nikdo nepoužíval.

Pokud se manipulace mění ve vyhrožování, kontrolu peněz nebo máte strach o svou bezpečnost či bezpečnost dětí, nezůstávejte v tom sami. Obraťte se na Linku pomoci obětem 116 006 (nonstop, zdarma), a pokud vám hrozí bezprostřední nebezpečí, volejte 158 nebo 112. A pokud cítíte, že se ve vztahu ztrácíte, vyhledejte psychologa nebo terapeuta, který s toxickými vztahy pracuje.

Gaslighting je forma manipulace, při které vám druhý člověk opakovaně popírá, co se stalo, zlehčuje vaše pocity a přesvědčuje vás, že chyba je ve vaší paměti nebo citlivosti. Nejde o jednu hádku, ve které si každý pamatuje něco jiného. Jde o vzorec, který se vrací tak dlouho, až přestanete věřit vlastním smyslům. Typické věty zní: „To se nestalo.“ „Přeháníš.“ „Zase si něco vymýšlíš.“ Poznáte ho hlavně podle toho, co dělá s vámi. Po rozhovorech s partnerem se cítíte zmatení, provinilí a čím dál méně si jistí tím, co jste viděli a slyšeli. Bránit se dá, jen ne tím, že druhého konečně přesvědčíte. Bráníte se tím, že si znovu ukotvíte vlastní realitu. Níže najdete konkrétní příklady, čtyři podoby gaslightingu a jeden krok, který můžete udělat ještě dnes.

Co je gaslighting a odkud se vzal ten zvláštní název?

Slovo pochází z divadelní hry z roku 1938 a z filmu, který podle ní později vznikl. Manžel v ní potichu mění jas plynových lamp v domě, a když si toho jeho žena všimne, tvrdí jí, že se nic nezměnilo. Ona postupně začne pochybovat o sobě, ne o něm. Přesně o to v gaslightingu jde. Nekřičí se, nebije se. Pomalu se nahlodává vaše schopnost věřit tomu, co vnímáte.

Proto je tak těžké ho zachytit. Nemá modřiny, nemá důkazy a každá jednotlivá epizoda vypadá jako maličkost. Všichni si občas něco pamatujeme nepřesně a všichni se někdy pohádáme o to, kdo co řekl. Rozdíl je v tom, co následuje. Ve zdravém vztahu můžete říct „já si to pamatuji jinak“ a obě verze mohou chvíli existovat vedle sebe. Při gaslightingu smí existovat jen jedna verze. Ta jeho. A ta vaše se pokaždé ukáže jako „přehnaná“, „překroucená“ nebo „vymyšlená“.

Gaslighting – příklady čtyř podob, které se opakují

V praxi se setkávám se čtyřmi způsoby, jak se to děje. Často běží současně.

Popírání toho, co se stalo

„Nic takového jsem neřekl.“ „To se ti zdálo.“ Věc, která proběhla, se prohlásí za neexistující. Když trváte na svém, přijde obvinění, že máte špatnou paměť nebo že jste paranoidní. Zákeřné je, že taková věta využívá běžnou lidskou nejistotu. Nejdřív zapochybujete o detailu. Za pár měsíců o celé události.

Zlehčování pocitů

„Jsi přecitlivělá.“ „Děláš z komára velblouda.“ „Nechápeš legraci.“ Tady se nepopírají fakta, ale vaše reakce na ně. Problém už není v tom, co se stalo, ale v tom, že vás to bolí. Člověk se pak naučí své emoce předem škrtat. Jenže pocity nejsou chyba. Jsou kompas, který vám ukazuje, co je pro vás bezpečné.

Převracení viny

„Kdybys nebyla taková, nemusel bych křičet.“ „Podívej, co jsi ze mě udělala.“ V psychologii se tomu říká DARVO: popřít, zaútočit, prohodit role oběti a viníka. Na konci rozhovoru se omlouváte vy. Za to, že vám někdo ublížil.

Odříznutí od lidí, kteří by vám dali za pravdu

Gaslighting funguje nejlíp tam, kde nemáte s kým svou zkušenost porovnat. Proto bývá doprovázen poznámkami na adresu vašich blízkých: „Ta tvoje kamarádka tě proti mně štve.“ Když odpadnou lidé, kteří by vám řekli „ne, nepřeháníš“, zůstane jen jeho výklad světa.

Typická situace: Jana a Viktor se večer pohádají. Viktor jí řekne něco, co ji hluboce zraní. Jana si to ještě ten večer zapíše do deníku, slovo od slova, protože už sama sobě nevěří. Druhý den to zmíní a Viktor odpoví, že nic takového neřekl a že si vymýšlí. Jana přinese deník a přečte mu to. Viktor se ani nezarazí: „Tak sis to špatně zapsala. Ty všechno překroutíš.“ V tu chvíli Janě dojde, k čemu ty zápisky jsou. Nikdy nebyly důkazem pro něj. Byly důkazem pro ni.

Proč tomu člověk nakonec věří víc než sobě?

Lidé, kteří gaslighting zažili, se často stydí: „Jak jsem tomu mohla tak dlouho věřit?“ Odpověď je jednodušší a laskavější, než si myslíte. Věta „to se nestalo“ nezazní od cizího člověka. Zazní od někoho, koho milujete a o kom jste přesvědčení, že to s vámi myslí dobře. Mozek si vybere vztah, ne vlastní pozorování. Je to pro něj bezpečnější.

Postupně se to projeví i navenek. Začnete se partnera ptát na věci, o kterých jste dřív rozhodovali sami. Než něco řeknete, v duchu to přeformulujete, aby to „nebylo zase špatně“. Jste unavení, aniž byste věděli proč, protože neustálé hlídání sebe sama stojí obrovskou energii. Na sezeních slýchám i věty jako „mám pocit, že hloupnu“. Nehloupnete. Jen žijete v prostředí, kde se vaše vnímání soustavně zpochybňuje.

A ještě jedna věc. Nemusíte řešit, jestli to partner dělá úmyslně, ani mu přisuzovat diagnózu. Diagnózu, například poruchu osobnosti, může stanovit jen odborník při osobním vyšetření. Pro vás je podstatné něco jiného: co to chování dělá s vámi. Gaslighting navíc často nepřichází sám, ale s dalšími technikami, které popisuji v článku o manipulaci ve vztahu a o tom, jak se jí bránit.

Gaslighting: jak se bránit, když vám někdo přepisuje realitu

Nejčastější chyba je snaha partnera přesvědčit. Přinesete argumenty, zprávy, svědky, a on vždycky najde výklad, ve kterém jste vedle vy. Obrana proti gaslightingu proto nemíří k němu, ale k vám.

• Berte vážně, jak se cítíte po rozhovoru. Pokud po většině debat odcházíte zmatení, úzkostní nebo provinilí, aniž byste dokázali říct proč, je to informace. Ne slabost.
• Zapisujte si, co se stalo. Co přesně zaznělo, jak se choval, jak jste se cítili. Ne kvůli tomu, abyste měli čím ho usvědčit, ale abyste měli kotvu, ke které se můžete vrátit.
• Pojmenujte to pro sebe. Věta „tohle je popírání“ nebo „tohle je převracení viny“ udělá z mlhy rozpoznatelný vzorec. Nemusíte ji říkat nahlas. Nová uvědomění klidně chvíli nesdílejte, protože v toxické dynamice se informace o vás snadno stanou zbraní.
• Udržujte si aspoň jednoho člověka zvenku. Kamarádku, sourozence, terapeutku. Někoho, komu můžete situaci popsat a kdo vám řekne, jestli to zní normálně.

Tomuhle se podrobně věnuji v průvodci Překonej toxický vztah, v kapitole Dynamiky toxického vztahu, v části o gaslightingu a manipulaci. Najdete tam i tři cvičení, která pomáhají oddělit vaše prožívání od partnerova výkladu.

Co můžete udělat ještě dnes

Vezměte si papír, ne telefon, který může mít partner v ruce. Vyberte jednu konkrétní událost, o které se mezi vámi vedl spor. Napište ji přesně tak, jak si ji pamatujete: co se stalo, co kdo řekl, co jste cítili. Pod čáru pak napište, jak tu samou událost popsal on. Obě verze si přečtěte vedle sebe a zeptejte se: Co se liší? Která z nich je blíž tomu, co jste prožili? A jak se cítíte, když je vidíte pohromadě?

Nemusíte s tím nic dělat. Nemusíte to nikomu ukazovat. Už to, že vaše verze existuje černé na bílém, je první kus půdy pod nohama. Pokud si chcete udělat širší obrázek o tom, v jakém stavu je váš vztah jako celek, pomůže vám test zdraví vztahu. A pokud si nejste jistí, jestli to, co zažíváte, už je toxické, přečtěte si, jak poznat toxický vztah.

Kdy vyhledat pomoc

Pokud se dlouhodobě cítíte zmatení, špatně spíte, máte úzkosti nebo ztrácíte kontakt s přáteli, stojí za to mluvit s psychologem nebo terapeutem, který rozumí dynamice toxických vztahů. Když se ke zpochybňování přidá vyhrožování, kontrola peněz, pohybu nebo strach o vlastní bezpečí, obraťte se na Linku pomoci obětem 116 006, která funguje nonstop a zdarma. Při bezprostředním ohrožení volejte 158 nebo 112.